Dýňové pyré

U větších dýní může chvíli trvat, než dozrají. Pokud vám přes léto takové vyrostly a při sklízení byly ještě zelené, nebojte se, že nepůjdou sníst. Dýně vydrží docela dlouho. Nechte ji na sluníčku venku a jakmile začne mrznout, schovejte ji do sklepa. Dozrát může klidně až v prosinci. Taky jsem měla dvě takové velké oranžové krásky na terase. A dneska na jednu z nich přišla řada. A protože zavařené dýně je ještě plný sklep, rozhodla jsem se z ní vytvořit dýňové pyré, které bude připravené ve skleničce, až budeme plnit domácí ravioly nebo až budeme péct cheesecake. Ale k využití vám napíšu něco později. 

Ingredience:

- dýně podle vašich zásob (hokaido, muškátová, máslová, špagetová, klasická...) 

Čím víc dýně budete mít, tím líp. Pokud ho chcete dělat z hokaido, doporučuju jich rovnou několik. Dýni omyjeme, osušíme. Menší dýně rozpůlíme, větší nakrájíme na víc plátků. Ty ale musí být tak velké, aby se z nich pohodlně dala po upečení vydlabat dužina. Troubu předehřejeme na 180°C a plech vyložíme pečícím papírem. Dýni pečeme zhruba hodinu (záleží na množství) nebo tak dlouho, dokud vidlička dužinou neprojde hladce jako máslem.

 

Jakmile dýně vychladne a jde vzít do ruky, dužinu vydlabeme lžící do mísy. Pokud na plechu zůstala šťáva, přelejte ji do mísy. Z dýně hokaido není potřeba vyhazovat slupku, ta je jedlá. Jen je vše potřeba rozmixovat tyčovým mixérem, aby se slupka spojila s dužinou. Nachystáme si hrnec, velké síto a čistou utěrku. 

Dýni asi po 3-4 lžících vkládáme do utěrky a snažíme se vymačkat všechnu vodu. Nebo alespoň většinu. Vymačkanou dužinou postupně plníme čisté sterilované sklenice. Šťávu nevyléváme, ale zpracujeme na sirup. Podle množství potom sklenice zavaříme buď v zavařovacím hrnci nebo v mikrovlnné troubě, na malou sklenici počítáme 2 minuty, doba se pak násobí podle počtu sklenic. V lednici vám nezavařené vydrží asi dva týdny. Pokud jej nechcete zavařovat a nestihnete jej spotřebovat, může se i zmrazit.

Pyré můžete přidávat do koláčů, do polévek, plnit jím ravioly. Jde s ním nadstavit bramborová kaše, zahustit kaše ovesná... Ve fantazii se meze nekladou. Tím, že není nijak ochucené, jde použít na slano i na skladko. Tím, že je téměř bez vody, je to takový silnější koncentrát. Pokud chcete tekutější verzi, nevymačkávejte šťávu, ale rozmixujte a posléze plňte do sklenic. 

Pomerančová sůl

V zápalu strouhání kůry na řepovo-pomerančové čatní, mně napadla myšlenka, že když přistrouhám ještě o něco víc, tak budu moct udělat i pomerančovou sůl. Není na tom opět nic těžkého. A špetka ochucené soli dokáže ve finále pozvednout vaše kuchařské umění na mistrovské. Ochucené soli se hodí především k solení hotového jídla, aby vynikla jejich chuť a vůně. Nikdo vám ale nebude bránit, když ji použijete už i během vaření. 

Ingredience:

- kůra ze dvou pomerančů
- lžička pomerančové šťávy
- hrubozrnná mořská sůl

Nejlepší by bylo, kdyby se na sůl použily biopomeranče. Nemají chemicky ošetřovanou kůru a nejsou voskované. Pokud je ale neseženeme, obyčejné pomeranče důkladně omyjeme pod tekoucí vodou a vykartáčujeme. Kůru nastrouháme buď na jemném struhadle, pak budou kousky pomeranče v soli menší, nebo speciálním "loupáčkem", který kůru z pomeranče oškrábe na spirály. 

Kůru smícháme se solí. Záměrně neudávám množství soli, záleží na individuálních chutích. Přidáme lžičku pomerančové šťávy buď z vymačkaných pomerančů nebo i kvalitního pomerančového džusu. Pořádně promícháme. Pekáček vyložíme pečícím papírem, vsypeme sůl. Do trouby předehřáté na 70°C vložíme pekáček a sušíme minimálně 30-40 min. V průběhu pečení prohrábneme sůl vidličkou a dáváme pozor, aby se pomerančová kůra nespálila. Jakmile je sůl suchá, přesypeme do vzduchotěsné skleničky. 

Pomerančová sůl se hodí především do lehčích pokrmů - na ryby, grilované kuřecí či krůtí prsa, na lehké zeleninové risotto nebo pečenou zeleninu. Pokud si chcete opravdu zaexperimentovat, sůl rozdrťte v hmoždíři a podávejte s tequilou. 

Řepovo-pomerančové čatní

V poslední době se řepa zase začala dostávat na náš stůl. A to nejen ve formě naložené, ale i v jiných podobách. To, že je řepa zdravá je neodmyslitelný fakt. Jenže léta strávená ve školních jídelnách jí uškodila. Pokud pořád nemůžete tu nakládanou pozřít, zkuste anglický recept na řepovo-pomerančové čatní. Na první pohled se může zdát, že je to dosti neobvyklá kombinace, ale rozhodně se vyplatí dát mu šanci. Díky cukru a sladkosti řepy, ovocné chuti pomerančů a téměř žádnému chilli bude chutnat i dětem. 

Ingredience:

- 1,5 kg červené řepy

- 3 jablka

- šťáva a kůra ze 3 pomerančů

- 3 cibule

- 200 ml vody

- 4 lžičky soli

- 1 lžička chilli

- 2 lžičky žlutých hořčicových semínek

- 1 lžička mleté skořice

- 1 lžička koriandrových semínek

- 250 g cukru

- 200 ml bílého vinného octa

Řepu omyjeme od hlíny a v celku dáme vařit asi na 40 minut. V průběhu ale kontrolujeme řepu tak, že do ní píchneme vidličkou. Pokud do řepy zajede hladce, řepu slijeme a namočíme na chvíli ve studené vodě, nebo necháme vychladnout, aby šla oloupat. Pak ji nakrájíme na kostky a dáme do hrnce. Jablka zbavíme jadřinců, oloupeme a nakrájíme na kostky. Cibule oloupeme a nakrájíme nadrobno. Pomeranče dobře omyjeme, ostrouháme kůru a vymačkáme šťávu. Přidáme do hrnce. Zalijeme vodou. Přisypeme sůl, chilli, hořčicové semínka, skořici a koriandr. 

Na mírném plameni vaříme asi 1 hodinu, dokud se jablka nerozvaří a řepa úplně nezměkne. Polovinu čatní odložíme do misky a zbytek rozmixujeme. Necháme chvíli provařit, přisypeme cukr a přilijeme ocet. Opět necháme chvíli provařit. 

Plníme do čistých horkých sterilovaných skleniček, zavíčkujeme a otočíme asi 5 minut dnem vzhůru. Skladujeme v chladu a temnu. Čatní je nejlepší podávat uleželé. 

Řepovo-pomerančové čatní je nejlepší k sýrům a studeným masům. 

Jardinière

Sezóna ovoce už definitivně skončila, tak svou pozornost obracím k zelenině. Ta bývá často v nakládání opomíjená. Kromě nakládaných okurek, řepy a zelí. Naložit jde však skoro všechno. Nebo možná úplně všechno. Tentokrát jsem zapátrala v cizokrajných kuchyních a vytvořila Jardinière, což je francouzská nakládaná zelenina. Má i svou italskou variantu Giardinieru. Název pochází z francouzského slova jardin - zahrada. Nakládá se jak jarní, tak i podzimní zelenina.

Ingredience na 1 sklenici:

1 bobkový list
2 kuličky pepře
1 stroužek česneku
100 ml bílého octa
200 ml vody
65 g cukru
1 lžička nakládací soli
50 g květáku
70 g cibulek
1 řapík celeru
1 menší mrkev
1/2 malé dýně nebo 1 cuketa
1 paprika

Zeleninu omyjeme. Květák nakrájíme na malé růžičky, malé cibulky oloupeme na necháme v celku, větší nakrájíme na měsíčky. Řapíky celeru nakrájíme na zhruba centimetrové plátky, mrkev ošrábeme a nakrájíme na širší plátky. Pokud máme dýni, olupeme ji a nakrájíme na půl centimentru široké proužky, podobně jako mrkev. Pokud nakládáme verzi s cuketou slupku necháme a nakrájíme na kolečka. Z papriky odstraníme semínka a nakrájíme na centimetr široké proužky. Pokud nakládáme větší množství, pro barevný efekt použijeme různé barvy paprik. Česnek nakrájíme na tenké plátky, půlku přidáme k zelenině a polovinu stranou. Ta přijde ke koření do pytlíku.

 Připravíme si sáček na koření. Buď použijeme čisté plátno nebo kovové vajíčko. Vložíme zde bobkové listy, kuličky černého pepře, polovinu plátků česneku, kterou jsem si před chvílí dali stranou.

V hrnci smícháme ocet, vodu, cukr, sůl podle počtu sklenic, které budeme plnit. Přidáme sáček s kořením. Zahříváme na střední plamen, aby se rozpustil cukr, sem tam promícháme. Jakmile nálev začne vřít, přikryjeme hrnec pokličkou, stáhneme plamen na minimum a vaříme 5 minut. 

Přidáme všechnu zeleninu kromě papriky. Celou směs přivedeme k varu a pak hned stáhneme z ohně. Přidáme papriku. Vyndáme sáček nebo kovové vajíčko s kořením. Čisté horké sklenice naplníme zeleninou tak, aby různé druhy byly ve sklenicích rovnoměrně. Zalijeme nálevem tak, aby od okraje zbýval 1 centimetr. Zavíčkujeme o otočíme dnem vzhůru, aby víčka chytla. Jakmile směs trochu vychladne (tak aby sklenice nepálila na dotek), zavaříme je. Bude stačit 10 minut na 82°C. Pak je znovu otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Skladujeme na chladném tmavém místě. 

Jardinière se hodí jako klasická nakládaná příloha k masu, ale taky jako zeleninová náplň do sendvičů.

Koriandrové pesto

Koriandr je používaný především v asijských a arabských kuchyních. Přesto ale začíná nacházet oblibu i u nás. Koriandr je příbuzný anýzu, kmínu a kopru. Využít z něj jdou všechny části, včetně kořene. Listy koriandru mají zvláštní až anýzovou příchuť, která nemusí být každému příjemná. Pokud patříte k těmto lidem, zkuste dát koriandru šanci. Překvapí vás pak svou rafinovaností. 

A protože mi z vysemeněných rostlinek zasazených na jaře vyrostl teď na podzim koriandr nový, a já nechci aby zmrzl, rozhodla jsem se, že z něj vytvořím pesto. Není to nic složitého. Pesto je nejlepší rozmělnit v hmoždíři, ale pokud ten krásný velký mramorový nebo žulový nevlastníte stejně jako já, pomůže vám mixér. 

Koriandrové pesto se stejně jako lístky koriandru hodí k orientálním pokrmům. Ale lze jím ochutit v podstatě všechno od ryb, rýže, brambor nebo těstovin. Doporučuju jím natřít i právě ugrilovaný steak. 

Ingredience: 

- 2 větší hrsti koriandrových listů

- asi půl balíčku (50g) nesolených kešu oříšků

- 4 stroužky čeneku

- 4 lžíce strouhaného parmazánu (nebo jiného podobného sýru - Grana Padano, Gran Moravia, Pecorino)

- 2 lžičky citronové šťavy

- olivový olej

- sůl, pepř

Pokud nemáme sýr předem nastrouhaný, rozmixujeme jej v mixéru nejdříve, pak jej přesypeme do misky. Kešu oříšky můžeme orestovat lehce dozlatova na pánvi, jejich chuť bude pak výraznější. Z koriandrových lístků odkrojíme tlusté stonky, svazek překrojíme asi na tři části a rozmixujeme v robotu. Postupně přisypáváme oříšky, aby se směs hezky propojila. Pak přidáme sýr, česnek, olivový olej, citrónovou šťávu, sůl a pepř. Mixujeme, dokud se vše nespojí. Podle potřeby přiléváme olivový olej.

Pesta bude asi na jednu přesnídávkovou skleničku. Tu (čistou) naplníme pestem a pro jistotu lehce zakápneme olivovým olejem. Skladujeme v lednici. Pesto v chladu vydrží docela dlouho, nemusíte mít strach, že vám hned zplesniví. Olej vše zakonzervuje. Jen jej nabírejte čistou lžičkou, aby se tam nedostaly nečistoty. A pro jistotu vždycky můžete dolít olivový olej. 

Kompot z černých rajčat neboli z wonderberry

Na jaře jsem dostala dvě sazeničky jménem černá rajčata i s papírem se všemi informacemi. Jenže problém nastal, když jsem černé rajče projela Googlem. Obrázky totiž nevypadaly jako slíbené borůvky, ale jako klasická rajčata, jenže trochu tmavší. Tak jsem zkusila vyhledat anglický název wonderberry. A obrázky se začaly podobat. Jenže pak jsem narazila zase. Moje přiložené informace mi tvrdily, že zelené plody jsou jedovaté a ty zralé zase nejsou dobré. Jenže internet mi tvrdil něco jiného. Že plody jsou vynikající rozmačkané na toustu a že jedovaté skutečně nejsou. Přiznám se, že jsem z toho byla zmatená. 

Ale zkusím to trochu shrnout, teda aspoň tak, jak jsem to pochopila ze všech svých zdrojů. Wonderberry patří mezi lilkovité. Problém nastává, že se tento název používá jak pro evropský lilek černý (Solanum negrum), tak pro Solanum retrolexum, které má k wonderberry velmi blízko, jen je to divoce rostoucí rostlina, správně by se jí mělo říkat huckleberry, a pro Solanum burbankii, které je ve Spojených státech tou pravou wonderberry. Tuto rostlinu vyšlechtil americký botanik Luther Burbank na začátku 20. století právě z jeho divoce rostoucích příbuzných a zbavil rostlinu jedovatosti, takže je chutná a nejedovatá po celou dobu. V Americe jsou plody wonderberry velice populární.

V našich zeměpisných šířkách ale mnohdy nevíme, která verze se k nám dostane. Proto pokud si nejste jistí, radši plody syrové nekonzumujte. Pokud se k vám taky dostane sazenička, zasaďte ji někde, kde bude mít dostatek prostoru. Keř totiž může mít kolem 1 m. Na začátku září vyštípněte nové květy a po prvním mrazíku ihned posbírejte. Z jednoho keře vy se mělo urodit 5-8 kg bobulek. (Což mně se samozřejmě nepovedlo.)

Plody obsahují hodně železa a jsou vhodné, pokud trpíte chudokrevností. 

Ingredience:

- 1 kg plodů wonderberry

- 400 g cukru

- 1 lžička kyseliny citronové

- 2 dcl vody

- 10 - 20 ml borůvkové tresti

Bobule obereme z větviček, všechny zelené i nazelenalé vyhodíme. Smícháme s cukrem, kyselinou citronovou a vodou. Pokud se vám zdá množství vody malé, stejně jako se zdálo mě, mělo by stačit, plody totiž pustí vodu. V případě potřeby ale přilijeme. Dáme do hrnce a necháme asi 1 minutu projít varem, pak přidáme borůvkovou tresť. Ještě teplé plníme do čistých sterilovaných sklenic. Zavařujeme 15 minut na 80 °C.

Kompot by se měl konzumovat nejdříve za 3 měsíce. Čím déle uskladňujeme, tím jsou "borůvky" chutnější.

Přiznám se, že jsem docela zvědavá, co z toho za ty tři měsíce vyleze... I když musím konstatovat, že barvu to má nádherně fialovou a díky tresti to jako borůvky opravdu voní. Jestli se mi wonderberry osvědčí, tak z nich zkusím i marmeládu. 

Chilli sůl

Vzhledem k tomu, že konec sezóny se rychle a nezadržitelně blíží, bylo zapotřebí zapátrat po laskominách, které se dají vyrábět během celého roku. A objevila jsem ochucené soli. Což mi jako inspirace vydrží snad celou zimu. Navíc to není nic složitého. Něco ve stylu za pár peněz hodně muziky. Když si koupíte kilo mořské hrubé soli, můžete těch solí vyzkoušet víc. Navíc se blíží Vánoce a ochucená sůl je hezký dárek. 

Ingredience

- 5 ks červených chilli papriček
- 1 lžička sušeného chilli
- mořská hrubá nebo himalájská růžová sůl

Papričky omyjeme, odkrojíme stopku. Pokud chcete sůl méně pálivou, odstraňte semínka, pokud vám větší ostrost nevadí, klidně je tam nechejte. Nahrubo nakrájíme a vložíme do mixéru. Rozmixujeme na jemno. Přesypeme do misky, přidáme sůl. Minimálně ve stejném množství jako je chilli. Promícháme. Směs je potřeba vysušit. Na pekáč rozložíme pečící papír, nasypeme sůl a necháme v troubě minimálně půl hodiny na 55-70°C. Skladujeme ve vzduchotěsné nádobě. 

Jablečná přesnídávka s pomerančovou kůrou

Letos naše jablka nejsou nic moc, díky šílenému krupobití jsou flekaté, potlučené a moc se nehodí jíst jen tak. Přiznám se, že mi to ale hraje do karet, protože když si odmyslíme jejich neatraktivní vzhled, chuťově jsou pořád výborné. Pořád jich ve sklepě dost zbývá a já se těším na to, co ještě vymyslím. Rodina se ale těší daleko míň... Budu muset udělat delší jablkové rozestupy. Dneska jsem se ale vrhla na jablečnou přesnídávku se zbytkem hrušek z lednice a s pomerančovou kůrou, která tomu dá úplně jiný rozměr. 

Ingredience

- 1,5 kg oloupaných, nakrájených jablek bez jadřinců

- 3 hrušky

- 1 l vody s citronovou šťávou

- kůra z jednoho pomeranče

- 2 vanilkové pudinky

- 3 lžíce medu

- 3 lžičky skořice

Jablka umyjeme, oloupeme, zbavíme jadřince a oček. Pokud jsou nahnilá, rovnou je vyhodíme. Jablka hážeme do jednoho liru vody smíchaného s citronovou šťávou, aby nezhnědla. To samé uděláme s hruškami. Kůru z pomeranče ostrouháme a přidáme k ovoci. Hrnec postavíme na plotnu a pomalu zahříváme, až se z jablek začne kouřit. V tu chvíli je rozmixujeme, přidáme skořici a med. Sladkost přesnídávky bude záležet na odrůdě jablek a na vaší chuti. Pokud máte rádi sladší, nebojte se a medu přidejte. A naopak. Postupně začneme přisypávat vanilkový pudink a míchat, aby se nevytvořily hrudky. Jakmile vše začne vřít, počkáme jednu minutu, aby se povařil pudink a stáhneme z ohně. Plníme do horkých sterilovaných skleniček, otočíme dnem vzhůru. Až bude přesnídávka chladnější, otočíme zpátky.  Z celé dávky budete mít 14-15 skleniček. 

Burákové máslo

Burákové máslo (Peanut Butter) je americká klasika, na jeho chuť si ale musíte zvyknout. Kombinace slanosti a sladkosti vás ale časem dostane. V obchodech ji můžete najít pod názvy arašídová pomazánka nebo arašídový krém, protože podle úřadů to nesplňuje parametry másla... Možná ale budete chvilku pátrat. Arašídové máslo se vyrábí ve dvou základních variantách, které se liší svou konzistencí. Dohladka umleté a lehce roztíratelné arašídové máslo najdete pod názvem jemné nebo anglicky smooth. Druhá verze je hrubší, s kousky arašídů - crunchy. Nesmíme opomenout také varianty chuti. V jednom převažuje chuť slaná, ve druhém zase sladká. Nevýhodou kupovaného másla je zaprvé jeho cena a zadruhé složení. U některých značek je procentuální množství arašídů menší. A to nebrat! Když si ho uděláte doma, budete přesně vědět, co do něj dáváte, dochutíte si jej, jak vám to vyhovuje. Hlavní podmínkou je ale výkonný mixér. 

Pokud máte strach, že burákové máslo je kalorická bomba jako Nutella, nebojte se. Obsahuje sice velké množství tuku, ale jsou to ty dobré, nenasycené. Je to také výborný zdroj bílkovin, vitanimu E, B1, B3 a další. Navíc funguje jako prevence infarktu a kardiovaskulárních onemocnění. 

V Americe se arašídové máslo jí na toustu, často ještě s marmeládou. Použít jej můžete na pečení sušenek, recepty kolují po celém internetu. Skvělé je s toustem a banánem jako snídaně, protože vám dodá všechny potřebné živiny. 

Ingredience:

- 250 g solených nebo nesolených arašídů

- 2 lžíce arašídového oleje

- 3 lžíce agávového sirupu

Ono je v podstatě jedno, z jakých arašídů budete máslo vyrábět. I když říká se, že nesolené jsou lepší. Na druhou stranu se hůř shánějí a jsou dražší. Arašídy nasucho opražíme na pánvi, jen trochu, aby zezlátly. 

 Přesypeme do mixéru. Je dobré mít výkonný mixér, co něco vydrží. Oříšky se totiž musí mixovat delší dobu a je tu riziko, že ho zavaříte. Proto je lepší mixovat na etapy a vždycky jej nechat trochu odpočinout.

Do lehce rozmixovaných arašídů přidáme arašídový olej. Když si v Lidlu počkáte na asijský týden, koupíte ho tam za pár korun. Pak přidáme agávový sirup. Arašídy začnou mixování vlhnout a přichytávat se ke stěně mixéru. Je dobré je průběžně shrnovat zpátky. Příprava chce trpělivost. Nějakou dobu trvá, než začne mít směs vytouženou tekutou konzistenci. 

Pak už jenom stačí dochutit a rozmixovat na požadovanou konzistenci. Nebo na takovou, kterou zvládne váš mixér. Já jsem se musela spokojit s burákovým máslem s kousky oříšků. Pomazánka by měla v lednici vydržet dva měsíce, ale to se nikdy nestane. =) 

Meduňkový sirup

Pokud nemáte rádi bylinky, tak slibuji, že meduňka vám vadit nebude. Možná právě naopak. A navíc uděláte něco pro své zdraví. Meduňka je známá díky sedativním účinkům. Pomáhá při vypětí a při nespavosti. Dále je dobrá při křečích břicha, snižuje krevní tlak a bušení srdce. V kosmetice ji můžeme nalézt jako přísadu do směsí do koupele. Pomáhá také redukovat maz pleti a vlasů. V kuchyni se využívá jako svěží ozdoba dezertů, do limonád, na likér a na sirupy. 

Ingredience na 1l vody:

-  velká hrst meduňky i se stonky

- 1 l převařené vody

- 0,6 kg třtinového cukru

- 12g kyseliny citronové

Lístky omyjeme, lehce polámeme, vložíme do mísy a zalejeme vychladlou převařenou vodou. Necháme na chladném místě odležet nejméně 24 hodin. Klidně necháme i 48 hodin, chuť a vůně meduňky pak budou intenzivnější. 

Lístky vyndáme z mísy a vzniklý kouh přecedíme, ideálně i přes plátýnko, abychom zachytili i ty nejmenší částečky. Přelejeme do hrnce, ve kterém budeme sirup vařit. Pomalu zahříváme. Až se z hrnce začne kouřit, přisypeme třtinový cukr s kyselinou citronovou a mícháme, dokud se cukr nerozpustí. Jakmile sirup začne vřít, počítáme tři minuty a pak jej vypneme. Plníme do suchých sterilovaných sklenic. 

Rychlá švestková povidla z trouby

Na výrobu vlastních povidel, myslím těch tradičních, potřebujete velké množství trnek a dost času. Myslím, že by mě asi žádná moravská babička nepochválila, ale v dnešní uspěchané době si můžeme i trochu pomoct. Nutno ale říct, že tyhle povidla jsou tekutější a nehodí se všude.Pokud vám ale ještě na konci sezóny v ledničce leží poslední kila švestek, vrhněte se na superrychlá povidla!

Ingredience:

- 1 kg švestek

- 1 lžíce octa (obyčejného)

- 250 g třtinového cukru

- půl lžičky skořice

- 3 roztlučené hřebíčky

- 3 lžíce rumu

Švestky umyjeme, špatné kusy vyhodíme a vypeckujeme. Troubu předehřejeme na 220°C. Ovoce vložíme do (nejlépe) nepřilnavého pekáčku. Pokud žádným nedisponujete, nezoufejte. Obyčejný plech vyložte pečícím papírem tak, aby přesahoval přes okraj. Ušetříte se potom spoustu odmočování a umývání. Švestky pokapene octem, promícháme a dáme do trouby na 25 minut. A co je důležité, v žádném případě NEMÍCHEJTE!

Po 25 minutách pekáč vytáhneme, na švestky rovnoměrně nasypeme asi polovinu cukru. Vrátíme do trouby a necháme péct dalších 20 minut. Pak opět rovnoměrně posypeme zbývajícím cukrem a dáme do trouby na dalších 20 minut. 

Švestky vyndáme z trouby, posypeme skořicí, roztlučeným hřebíčkem a pokapeme rumem. Povidla přendáme do mísy a rozmixujeme. Pokud se vám zdají povidla málo ztuhlá, přidejte trochu kyseliny citronové. Plníme do horkých suchých sterilovaných sklenic, po zavíčkování otočíme dnem vzhůru. Z jednoho kila švestek vytvoříte asi jeden a půl třídecových zavařovaček.

Dýňovo-jablečné čatní s brusinkami

Jestli si spojujete dýně jenom s Halloweenem a vyřezáváním, tak věřte, že děláte velkou chybu. Angličané a především Američané už dávno přišli na to, jak jsou výborné a co všechno z nich jde udělat. U nás jsme se tak naučili využívat cukety. Naslano i na sladko. Jen si představte, kolik druhů dýní existuje. Když už máte vyzkoušenou polévku, koláč, marmeládu, pečenou dýni, rizoto a další pochoutky, proč nezkusit něco, co vám ve skleničce chvilku vydrží?

 

Ingredience:

- 1 kg jablek

- 1 kg dýně

- pár kapek citronové šťávy

- 5 lžic olivového oleje

- 2 vetší cibule

- 150 g cukru

- 4 stroužky česneku 

- 3 lžičky strouhaného zázvoru

- 2 lžičky skořice 

- 5 lžiček hořčičného semínka

- 10 tobolek kardamomu

- 5 ks hřebíčku

- 5 lžiček chilli

- 200 ml červeného vinného octa

- půl sáčku sušených brusinek

Jablka omyjeme. Pokud máme odrůdu s tvrdou nepoddajnou a hořkou slupkou, oloupeme je. Pokud ne, klidně je tak necháme. Jablka nakrájíme na kousky a pokameme citronovou šťávou, aby nezhnědla. Dýni nakrájíme na kousky, oloupeme, vybereme dužinu se semínky. Přidáme k jablkům. Cibuli nakrájíme nadrobno, ve větším hrnci rozpálíme olej, přihodíme cibuli a necháme zesklovatět. Pak cibuli zaprášíme 4 lžícemi cukru a necháme karamelizovat. 

Až je cibulka nahnědlá a karamel hodně rozpálený a tekutý, přidáme na plátky nakrájený česnek, chvilku ho necháme zbarvit, pak jablka a dýně a necháme dusit. Pokud se začnou přichytáva, můžeme podlít trochou vody. Doba, za jakou se začnou jablka s dýní rozpadat se liší podle odrůdy. Poznáte to ale podle toho, když do nich píchnete vidličkou. U mně to trvalo asi 45 minut. Přidáme zázvor, skořici, hořčičné semínko, hřebíček, chilli. Tobolky kardamomu nařízneme, aby se z nich vůně lépe uvolnila, a přidáme do hrnce. Vaříme, dokud jablka a dýně nejsou měkká. 

Přilejeme ocet a necháme prohřát. Polovinu směsi si odlejeme a rozmixujeme, pak bude poměr "kaše" a kousků ovoce v čatní vyvážený. Rozmixovanou část vrátíme zpátky, přisypeme brusinky a plníme do horkých sterilovaných sklenic. Po zavíčkování je otočíme dnem vzhůru a necháme trochu vychladnout. Nejlepší je nechat čatní před podáváním uležet v chladu a temnu dva měsíce. 

Šípková zavařenina

Jestli mám na podzim něco ráda (a jakože podzim mám ráda moc), jsou to krásně červeně obsypané šípkové keře. Jakkoli je pohled na to zátiší krásný, tak jejich sběr je na tom úplně opačně. Keře mají až moc trnů, špatně se k plodům dostává, ale neodradí mě to. A ani vás by němělo. V sychravém zimním počasí se vám budou hodit jako obrovský zdroj vitaminu C. Údajně mají šípky nejvíce vitaminu C na světě. Celkově jsou ale plody obrovským zdrojem minerálních látek a dalších vitaminů. Šípky obsahují lykopen, což je druh betakarotenu, který pomáhá v protirakovinové prevenci. Dále v nich najdeme vitamin E, rutin pečující o cévy, vápník, železo. Šípky se v přírodní medicíně používají při horečkách, ledvinových chorobách, paradentóze a jiných onemocnění dásní. Pokud vás ale nic netrápí, díky vysokým dávkám vitaminu C vám šípky posílí obranyschopnost. Šípky dozrávají v průběhu září, je ale dobré nechat je přejít prvními mrazíky, aby trochu změkly a byly sladší. 

Největší problém s šípky ale nastává při zpracování, názory na něj se dost liší. Kamenem úrazu je jejich očišťování. Pokud nesnesete přijídle ani malé množství chloupků, asi budete volit očištění plodů před tepelnou úpravou. Tahle varianta je ale nejen zdlouhavá, pracná, ale chloupky z šípků vás budou svědit ještě týden. Je to dost nepříjemné, nebudeme si nic nalhávat. Druhou možností je rozvařené šípky přepasírovat přes jemné sítko. Tady se názory na postup trochu rozchází. Někteří doporučují šípky zalít vodou a nechat je klidně den odstát. Někdo je vaří v celku do změknutí a někdo je půlí, aby byly uvařené rychleji. Je to ale na vás, co si zvolíte. Pojďme ale už na tu marmeládu. 

Ingredience:

- 1 kg šípků

- 1 kg cukru krystal

- kyselina citronová podle potřeby

Šípky očistíme od bubáků, zbytků květu, stonků a důkladně propláchneme pod tekoucí vodou. Dáme do hrnce, zalijeme vodou tak, aby byly šípky ponořené. Povaříme je tak, aby změly. Pozná se to podle toho, že se i voda lehce zbarví do červena. Šípky slijeme, přilejeme trochu vody a rozmixujeme. Vodu doléváme podle potřeby. Pokud šípky nepodlijeme, při mixování budou létat z hrnce ven. 

Směs přepasírujeme přes sítko, aby jsme se zbavili semínek. Potom je dobré propasírovat ji ještě jednou přes plátýnko, aby v marmeládě nebyly chloupky. Podle hustoty můžeme přilít taky vodu.  

Propasírovanou směs přivedeme k varu, přisypeme cukr a vaříme asi 15 - 20 minut nebo dokud marmeláda nezhousne. Pokud se to ani tak nedaří přimícháme kyselinu citronovou. Plníme do horkých sterilovaných sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. 

Nakládaný lilek

Moje babička se letos rozhodla, že bude pěstovat lilky. To není nic hrozného, problém se skrývá v tom, že k tomu přistoupila zase trochu megalomansky a nenasadila jednu nebo dvě rostlinky, nasadila jich moc. A nějakým záhadným způsobem rostou jako z vody. Jsou trochu přerostlé, lepší jsou vždycky ty menší, ale jí to nevymluvíte. Bere to jako velký úspěch. Ale i přes svou velikost jsou pořád lepší než ty kupované. Takové krémové. Pokud jich máte větší množství najednou, zkuste je naložit tak, jak to dělali už od pradávna Italové. 

Ingredience

Záměrně neuvádím hmotnosti ani množství. Záleží od lilku i od vašich chutí. V tomhle receptu jde především o princip a postup. A možná proto, že když jsem tenhle recept tvořila, uběhla už nějaká doba, pořád mi tu ležel koncept a já nebyla schopná to dopsat. Prostě nebyl čas. A lístek s receptem jsem překvapivě ztratila. Ale můžu říct, že z necelých dvou obrovských lilků jsem vyrobila asi dvě a půl skleničky. Takže se množství nebojte. 

- lilek
- olivový olej
- vinný ocet (je jedno jestli červený nebo bílý)
- česnek
- bylinky podle vašeho výběru (já jsem použila bazalku a oregano, aby mi zůstala chuť  Itálie) 
- mletá sladká paprika
- sůl
- pepř

Lilek nakrájíme na plátky, rozložíme na prkýnko, posolíme a necháme alespoň půl hodiny vypotit. Po půl hodině lilky osušíme papírovou utěrkou. Nakrájíme na asi centimetr široké hranolky. Pokud jste se rozhodli, že naložíte větší množství lilku, rozdělte si jej na menší části, aby se vám vše dobře osmahlo. V pánvi si rozpálíme olivový olej, přidáme lilek a osmažíme, až je lehce hnědý. Potom osmažíme stejným způsobem zbývající lilek. Osmažené kousky vložíme do cedníku a vymačkáme přebytečnou vodu. Pak jej posolíme.

Až máme všechen lilek osmažený a vymačkaný, do hluboké pánve nebo hrnce nalijeme vodu. Až začne vřít, přilijeme deci nebo dvě vinného octa, opět záleží na množství lilku. Vhodíme lilek a vaříme 2-3 minuty. Lilek slijeme a znovu v cedníku vymačkáme. 

Oloupeme česnek a nakrájíme jej na plátky. Bylinky opláchneme, nasekáme nadrobno. V misce smícháme bylinky, sůl, čerstvě namletý pepř, mletou sladkou papriku (pokud máte rádi ostřejší chutě, můžete přidat chilli nebo pálivou papriku). Jestli máte v kredenci uzenou papriku, klidně tam dejte i ji. Vše promícháme. Do čistých sterilovaných sklenic dáme vrstvu lilku, pořádně přimáčkneme, posypeme směsí koření a poklademe plátky česneku. Zalijeme olivovým olejem tak, aby natekl mezi mezery v lilku. Dále vrstvíme stejným způsobem, dokud není sklenice plná. Končíme vrstvou olivového oleje.
Před spotřebováním necháme v chladu a tmě, nejlépe v lednici, uležet nejméně 14 dní. Nakládaný lilek je výborný k masu, nejlepší je ale na bruschetě.