čtvrtek 31. října 2013

Chilli sůl

Vzhledem k tomu, že konec sezóny se rychle a nezadržitelně blíží, bylo zapotřebí zapátrat po laskominách, které se dají vyrábět během celého roku. A objevila jsem ochucené soli. Což mi jako inspirace vydrží snad celou zimu. Navíc to není nic složitého. Něco ve stylu za pár peněz hodně muziky. Když si koupíte kilo mořské hrubé soli, můžete těch solí vyzkoušet víc. Navíc se blíží Vánoce a ochucená sůl je hezký dárek. 




Ingredience

- 5 ks červených chilli papriček
- 1 lžička sušeného chilli
- mořská hrubá nebo himalájská růžová sůl

Papričky omyjeme, odkrojíme stopku. Pokud chcete sůl méně pálivou, odstraňte semínka, pokud vám větší ostrost nevadí, klidně je tam nechejte. Nahrubo nakrájíme a vložíme do mixéru. Rozmixujeme na jemno. Přesypeme do misky, přidáme sůl. Minimálně ve stejném množství jako je chilli. Promícháme. Směs je potřeba vysušit. Na pekáč rozložíme pečící papír, nasypeme sůl a necháme v troubě minimálně půl hodiny na 55-70°C. Skladujeme ve vzduchotěsné nádobě. 





pondělí 28. října 2013

Jablečná přesnídávka s pomerančovou kůrou

Letos naše jablka nejsou nic moc, díky šílenému krupobití jsou flekaté, potlučené a moc se nehodí jíst jen tak. Přiznám se, že mi to ale hraje do karet, protože když si odmyslíme jejich neatraktivní vzhled, chuťově jsou pořád výborné. Pořád jich ve sklepě dost zbývá a já se těším na to, co ještě vymyslím. Rodina se ale těší daleko míň... Budu muset udělat delší jablkové rozestupy. Dneska jsem se ale vrhla na jablečnou přesnídávku se zbytkem hrušek z lednice a s pomerančovou kůrou, která tomu dá úplně jiný rozměr. 




Ingredience

- 1,5 kg oloupaných, nakrájených jablek bez jadřinců
- 3 hrušky
- 1 l vody s citronovou šťávou
- kůra z jednoho pomeranče
- 2 vanilkové pudinky
- 3 lžíce medu
- 3 lžičky skořice

Jablka umyjeme, oloupeme, zbavíme jadřince a oček. Pokud jsou nahnilá, rovnou je vyhodíme. Jablka hážeme do jednoho liru vody smíchaného s citronovou šťávou, aby nezhnědla. To samé uděláme s hruškami. Kůru z pomeranče ostrouháme a přidáme k ovoci. Hrnec postavíme na plotnu a pomalu zahříváme, až se z jablek začne kouřit. V tu chvíli je rozmixujeme, přidáme skořici a med. Sladkost přesnídávky bude záležet na odrůdě jablek a na vaší chuti. Pokud máte rádi sladší, nebojte se a medu přidejte. A naopak. Postupně začneme přisypávat vanilkový pudink a míchat, aby se nevytvořily hrudky. Jakmile vše začne vřít, počkáme jednu minutu, aby se povařil pudink a stáhneme z ohně. Plníme do horkých sterilovaných skleniček, otočíme dnem vzhůru. Až bude přesnídávka chladnější, otočíme zpátky.  Z celé dávky budete mít 14-15 skleniček. 


pátek 25. října 2013

Burákové máslo

Burákové máslo (Peanut Butter) je americká klasika, na jeho chuť si ale musíte zvyknout. Kombinace slanosti a sladkosti vás ale časem dostane. V obchodech ji můžete najít pod názvy arašídová pomazánka nebo arašídový krém, protože podle úřadů to nesplňuje parametry másla... Možná ale budete chvilku pátrat. Arašídové máslo se vyrábí ve dvou základních variantách, které se liší svou konzistencí. Dohladka umleté a lehce roztíratelné arašídové máslo najdete pod názvem jemné nebo anglicky smooth. Druhá verze je hrubší, s kousky arašídů - crunchy. Nesmíme opomenout také varianty chuti. V jednom převažuje chuť slaná, ve druhém zase sladká. Nevýhodou kupovaného másla je zaprvé jeho cena a zadruhé složení. U některých značek je procentuální množství arašídů menší. A to nebrat! Když si ho uděláte doma, budete přesně vědět, co do něj dáváte, dochutíte si jej, jak vám to vyhovuje. Hlavní podmínkou je ale výkonný mixér. 




Pokud máte strach, že burákové máslo je kalorická bomba jako Nutella, nebojte se. Obsahuje sice velké množství tuku, ale jsou to ty dobré, nenasycené. Je to také výborný zdroj bílkovin, vitanimu E, B1, B3 a další. Navíc funguje jako prevence infarktu a kardiovaskulárních onemocnění. 

V Americe se arašídové máslo jí na toustu, často ještě s marmeládou. Použít jej můžete na pečení sušenek, recepty kolují po celém internetu. Skvělé je s toustem a banánem jako snídaně, protože vám dodá všechny potřebné živiny. 

Ingredience:

- 250 g solených nebo nesolených arašídů
- 2 lžíce arašídového oleje
- 3 lžíce agávového sirupu

Ono je v podstatě jedno, z jakých arašídů budete máslo vyrábět. I když říká se, že nesolené jsou lepší. Na druhou stranu se hůř shánějí a jsou dražší. Arašídy nasucho opražíme na pánvi, jen trochu, aby zezlátly. 




 Přesypeme do mixéru. Je dobré mít výkonný mixér, co něco vydrží. Oříšky se totiž musí mixovat delší dobu a je tu riziko, že ho zavaříte. Proto je lepší mixovat na etapy a vždycky jej nechat trochu odpočinout.



Do lehce rozmixovaných arašídů přidáme arašídový olej. Když si v Lidlu počkáte na asijský týden, koupíte ho tam za pár korun. Pak přidáme agávový sirup. Arašídy začnou mixování vlhnout a přichytávat se ke stěně mixéru. Je dobré je průběžně shrnovat zpátky. Příprava chce trpělivost. Nějakou dobu trvá, než začne mít směs vytouženou tekutou konzistenci. 




Pak už jenom stačí dochutit a rozmixovat na požadovanou konzistenci. Nebo na takovou, kterou zvládne váš mixér. Já jsem se musela spokojit s burákovým máslem s kousky oříšků. Pomazánka by měla v lednici vydržet dva měsíce, ale to se nikdy nestane. =) 


sobota 12. října 2013

Meduňkový sirup

Pokud nemáte rádi bylinky, tak slibuji, že meduňka vám vadit nebude. Možná právě naopak. A navíc uděláte něco pro své zdraví. Meduňka je známá díky sedativním účinkům. Pomáhá při vypětí a při nespavosti. Dále je dobrá při křečích břicha, snižuje krevní tlak a bušení srdce. V kosmetice ji můžeme nalézt jako přísadu do směsí do koupele. Pomáhá také redukovat maz pleti a vlasů. V kuchyni se využívá jako svěží ozdoba dezertů, do limonád, na likér a na sirupy. 



Ingredience na 1l vody:

velká hrst meduňky i se stonky
- 1 l převařené vody
- 0,6 kg třtinového cukru
- 12g kyseliny citronové

Lístky omyjeme, lehce polámeme, vložíme do mísy a zalejeme vychladlou převařenou vodou. Necháme na chladném místě odležet nejméně 24 hodin. Klidně necháme i 48 hodin, chuť a vůně meduňky pak budou intenzivnější. 




Lístky vyndáme z mísy a vzniklý kouh přecedíme, ideálně i přes plátýnko, abychom zachytili i ty nejmenší částečky. Přelejeme do hrnce, ve kterém budeme sirup vařit. Pomalu zahříváme. Až se z hrnce začne kouřit, přisypeme třtinový cukr s kyselinou citronovou a mícháme, dokud se cukr nerozpustí. Jakmile sirup začne vřít, počítáme tři minuty a pak jej vypneme. Plníme do suchých sterilovaných sklenic. 



pátek 11. října 2013

Rychlá švestková povidla z trouby

Na výrobu vlastních povidel, myslím těch tradičních, potřebujete velké množství trnek a dost času. Myslím, že by mě asi žádná moravská babička nepochválila, ale v dnešní uspěchané době si můžeme i trochu pomoct. Nutno ale říct, že tyhle povidla jsou tekutější a nehodí se všude.Pokud vám ale ještě na konci sezóny v ledničce leží poslední kila švestek, vrhněte se na superrychlá povidla!

Ingredience:

- 1 kg švestek
- 1 lžíce octa (obyčejného)
- 250 g třtinového cukru
- půl lžičky skořice
- 3 roztlučené hřebíčky
- 3 lžíce rumu

Švestky umyjeme, špatné kusy vyhodíme a vypeckujeme. Troubu předehřejeme na 220°C. Ovoce vložíme do (nejlépe) nepřilnavého pekáčku. Pokud žádným nedisponujete, nezoufejte. Obyčejný plech vyložte pečícím papírem tak, aby přesahoval přes okraj. Ušetříte se potom spoustu odmočování a umývání. Švestky pokapene octem, promícháme a dáme do trouby na 25 minut. A co je důležité, v žádném případě NEMÍCHEJTE!




Po 25 minutách pekáč vytáhneme, na švestky rovnoměrně nasypeme asi polovinu cukru. Vrátíme do trouby a necháme péct dalších 20 minut. Pak opět rovnoměrně posypeme zbývajícím cukrem a dáme do trouby na dalších 20 minut. 




Švestky vyndáme z trouby, posypeme skořicí, roztlučeným hřebíčkem a pokapeme rumem. Povidla přendáme do mísy a rozmixujeme. Pokud se vám zdají povidla málo ztuhlá, přidejte trochu kyseliny citronové. Plníme do horkých suchých sterilovaných sklenic, po zavíčkování otočíme dnem vzhůru. Z jednoho kila švestek vytvoříte asi jeden a půl třídecových zavařovaček.


Dýňovo-jablečné čatní s brusinkami

Jestli si spojujete dýně jenom s Halloweenem a vyřezáváním, tak věřte, že děláte velkou chybu. Angličané a především Američané už dávno přišli na to, jak jsou výborné a co všechno z nich jde udělat. U nás jsme se tak naučili využívat cukety. Naslano i na sladko. Jen si představte, kolik druhů dýní existuje. Když už máte vyzkoušenou polévku, koláč, marmeládu, pečenou dýni, rizoto a další pochoutky, proč nezkusit něco, co vám ve skleničce chvilku vydrží?


 


Ingredience:

- 1 kg jablek
- 1 kg dýně
- pár kapek citronové šťávy
- 5 lžic olivového oleje
- 2 vetší cibule
- 150 g cukru
- 4 stroužky česneku 
- 3 lžičky strouhaného zázvoru
- 2 lžičky skořice 
- 5 lžiček hořčičného semínka
- 10 tobolek kardamomu
- 5 ks hřebíčku
- 5 lžiček chilli
- 200 ml červeného vinného octa
- půl sáčku sušených brusinek
Jablka omyjeme. Pokud máme odrůdu s tvrdou nepoddajnou a hořkou slupkou, oloupeme je. Pokud ne, klidně je tak necháme. Jablka nakrájíme na kousky a pokameme citronovou šťávou, aby nezhnědla. Dýni nakrájíme na kousky, oloupeme, vybereme dužinu se semínky. Přidáme k jablkům. Cibuli nakrájíme nadrobno, ve větším hrnci rozpálíme olej, přihodíme cibuli a necháme zesklovatět. Pak cibuli zaprášíme 4 lžícemi cukru a necháme karamelizovat. 




Až je cibulka nahnědlá a karamel hodně rozpálený a tekutý, přidáme na plátky nakrájený česnek, chvilku ho necháme zbarvit, pak jablka a dýně a necháme dusit. Pokud se začnou přichytáva, můžeme podlít trochou vody. Doba, za jakou se začnou jablka s dýní rozpadat se liší podle odrůdy. Poznáte to ale podle toho, když do nich píchnete vidličkou. U mně to trvalo asi 45 minut. Přidáme zázvor, skořici, hořčičné semínko, hřebíček, chilli. Tobolky kardamomu nařízneme, aby se z nich vůně lépe uvolnila, a přidáme do hrnce. Vaříme, dokud jablka a dýně nejsou měkká. 




Přilejeme ocet a necháme prohřát. Polovinu směsi si odlejeme a rozmixujeme, pak bude poměr "kaše" a kousků ovoce v čatní vyvážený. Rozmixovanou část vrátíme zpátky, přisypeme brusinky a plníme do horkých sterilovaných sklenic. Po zavíčkování je otočíme dnem vzhůru a necháme trochu vychladnout. Nejlepší je nechat čatní před podáváním uležet v chladu a temnu dva měsíce. 



neděle 6. října 2013

Šípková zavařenina

Jestli mám na podzim něco ráda (a jakože podzim mám ráda moc), jsou to krásně červeně obsypané šípkové keře. Jakkoli je pohled na to zátiší krásný, tak jejich sběr je na tom úplně opačně. Keře mají až moc trnů, špatně se k plodům dostává, ale neodradí mě to. A ani vás by němělo. V sychravém zimním počasí se vám budou hodit jako obrovský zdroj vitaminu C. Údajně mají šípky nejvíce vitaminu C na světě. Celkově jsou ale plody obrovským zdrojem minerálních látek a dalších vitaminů. Šípky obsahují lykopen, což je druh betakarotenu, který pomáhá v protirakovinové prevenci. Dále v nich najdeme vitamin E, rutin pečující o cévy, vápník, železo. Šípky se v přírodní medicíně používají při horečkách, ledvinových chorobách, paradentóze a jiných onemocnění dásní. Pokud vás ale nic netrápí, díky vysokým dávkám vitaminu C vám šípky posílí obranyschopnost. Šípky dozrávají v průběhu září, je ale dobré nechat je přejít prvními mrazíky, aby trochu změkly a byly sladší. 




Největší problém s šípky ale nastává při zpracování, názory na něj se dost liší. Kamenem úrazu je jejich očišťování. Pokud nesnesete přijídle ani malé množství chloupků, asi budete volit očištění plodů před tepelnou úpravou. Tahle varianta je ale nejen zdlouhavá, pracná, ale chloupky z šípků vás budou svědit ještě týden. Je to dost nepříjemné, nebudeme si nic nalhávat. Druhou možností je rozvařené šípky přepasírovat přes jemné sítko. Tady se názory na postup trochu rozchází. Někteří doporučují šípky zalít vodou a nechat je klidně den odstát. Někdo je vaří v celku do změknutí a někdo je půlí, aby byly uvařené rychleji. Je to ale na vás, co si zvolíte. Pojďme ale už na tu marmeládu. 

Ingredience:

- 1 kg šípků
- 1 kg cukru krystal
- kyselina citronová podle potřeby

Šípky očistíme od bubáků, zbytků květu, stonků a důkladně propláchneme pod tekoucí vodou. Dáme do hrnce, zalijeme vodou tak, aby byly šípky ponořené. Povaříme je tak, aby změly. Pozná se to podle toho, že se i voda lehce zbarví do červena. Šípky slijeme, přilejeme trochu vody a rozmixujeme. Vodu doléváme podle potřeby. Pokud šípky nepodlijeme, při mixování budou létat z hrnce ven. 




Směs přepasírujeme přes sítko, aby jsme se zbavili semínek. Potom je dobré propasírovat ji ještě jednou přes plátýnko, aby v marmeládě nebyly chloupky. Podle hustoty můžeme přilít taky vodu.  

Propasírovanou směs přivedeme k varu, přisypeme cukr a vaříme asi 15 - 20 minut nebo dokud marmeláda nezhousne. Pokud se to ani tak nedaří přimícháme kyselinu citronovou. Plníme do horkých sterilovaných sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. 



sobota 5. října 2013

Nakládaný lilek

Moje babička se letos rozhodla, že bude pěstovat lilky. To není nic hrozného, problém se skrývá v tom, že k tomu přistoupila zase trochu megalomansky a nenasadila jednu nebo dvě rostlinky, nasadila jich moc. A nějakým záhadným způsobem rostou jako z vody. Jsou trochu přerostlé, lepší jsou vždycky ty menší, ale jí to nevymluvíte. Bere to jako velký úspěch. Ale i přes svou velikost jsou pořád lepší než ty kupované. Takové krémové. Pokud jich máte větší množství najednou, zkuste je naložit tak, jak to dělali už od pradávna Italové. 





Ingredience

Záměrně neuvádím hmotnosti ani množství. Záleží od lilku i od vašich chutí. V tomhle receptu jde především o princip a postup. A možná proto, že když jsem tenhle recept tvořila, uběhla už nějaká doba, pořád mi tu ležel koncept a já nebyla schopná to dopsat. Prostě nebyl čas. A lístek s receptem jsem překvapivě ztratila. Ale můžu říct, že z necelých dvou obrovských lilků jsem vyrobila asi dvě a půl skleničky. Takže se množství nebojte. 

- lilek
- olivový olej
- vinný ocet (je jedno jestli červený nebo bílý)
- česnek
- bylinky podle vašeho výběru (já jsem použila bazalku a oregano, aby mi zůstala chuť  Itálie) 
- mletá sladká paprika
- sůl
- pepř

Lilek nakrájíme na plátky, rozložíme na prkýnko, posolíme a necháme alespoň půl hodiny vypotit. Po půl hodině lilky osušíme papírovou utěrkou. Nakrájíme na asi centimetr široké hranolky. Pokud jste se rozhodli, že naložíte větší množství lilku, rozdělte si jej na menší části, aby se vám vše dobře osmahlo. V pánvi si rozpálíme olivový olej, přidáme lilek a osmažíme, až je lehce hnědý. Potom osmažíme stejným způsobem zbývající lilek. Osmažené kousky vložíme do cedníku a vymačkáme přebytečnou vodu. Pak jej posolíme.







Až máme všechen lilek osmažený a vymačkaný, do hluboké pánve nebo hrnce nalijeme vodu. Až začne vřít, přilijeme deci nebo dvě vinného octa, opět záleží na množství lilku. Vhodíme lilek a vaříme 2-3 minuty. Lilek slijeme a znovu v cedníku vymačkáme. 



Oloupeme česnek a nakrájíme jej na plátky. Bylinky opláchneme, nasekáme nadrobno. V misce smícháme bylinky, sůl, čerstvě namletý pepř, mletou sladkou papriku (pokud máte rádi ostřejší chutě, můžete přidat chilli nebo pálivou papriku). Jestli máte v kredenci uzenou papriku, klidně tam dejte i ji. Vše promícháme. Do čistých sterilovaných sklenic dáme vrstvu lilku, pořádně přimáčkneme, posypeme směsí koření a poklademe plátky česneku. Zalijeme olivovým olejem tak, aby natekl mezi mezery v lilku. Dále vrstvíme stejným způsobem, dokud není sklenice plná. Končíme vrstvou olivového oleje.
Před spotřebováním necháme v chladu a tmě, nejlépe v lednici, uležet nejméně 14 dní. Nakládaný lilek je výborný k masu, nejlepší je ale na bruschetě. 

středa 18. září 2013

Sirup z černého bezu

Lidové přísloví praví: "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." A je to tak. Bez černý je zdravý a využívaný v mnoha svých formách. Většina z nás dělá bezinkový sirup z květů. Z bezu jdou však také využít i plody. Například marmeláda je bezkonkurenční. Výhodou bezu je, že roste snad úplně všude. Květy můžete sbírat na přelomu května a června. Plody se dají sbírat od září, ale narozdíl od květů je jich méně. Kvůli sběračům květů, ale i kvůli náletům ptáků. Nebudu tu rozebírat co všechno je na bezu léčivé. (Odpověď je všechno, jen se musí vědět, jak na to.) V tuhle chvíli mně zajímají plody.

Plody je důležité tepelně zpracovat. V syrovém stavu působí projímavě. (Na rozdíl od sušených plodů, které mají účinek zcela opačný.) Antokyany přítomné v plodu příznivě působí na zrak, vitamin C je dobrý na imunitu. V plodech se nachází i provitamin A. Bez černý se využívá také pro zklidnění nervů a pro léčbu migrém.
 
Tolik k teorii. Při výrobě sirupu jsem naplno pocítila název svého blogu. Midnight Jam - Půlnoční Jam. Nebudu vám nic nalhávat, výroba sirupu není bezpracná a možná s ní strávíte i půlnoc jako já. Od sběru trsů až ke sterilizaci hotového sirupu vede dlouhá cesta. Ale i přesto s chutí do toho! 



Ingredience:

- 1,5 kg kuliček bezu
- 2 kg cukru krystal (pokud máte radši sladší sirup, klidně přidejte i 3 kg)
- 3 lžičky kyseliny citronové
- 3 l vody
 
Kuličky bezu otrháme z trsů, nejlépe bez malých větviček a nezralých plodů. Několikrát propláchneme pod tekoucí vodou. Ve velkém hrnci rozmačkáme kuličky, nejlepší je použít tyčový mixér. Přilijeme 3 litry vody a přidáme 2 lžičky kyseliny citronové. Od bodu varu budeme směs vařit 10 minut.






Pak necháme vychladnout na teplotu, při které nás nebudou pálit prsty, až budeme šťávu vymačkávat. Zabere to nějaký čas, ale určitě se vyplatí počkat. Do jiného (většího) hrnce nebo mísy dáme sítko a do něj dvakrát přeloženou utěrku. Po naběračkách naléváme směs, počkáme až šťáva odteče, ovoce vymačkáme tak, že z utěrky uděláme "měšec" a vykroutíme ji, až v ní zůstanou pouze suché plody. 



Vymačkanou šťávu postavíme znovu na sporák, přisypeme cukr a zbývající kyselinu citronovou, mícháme a prohříváme, dokud se cukr nerozpustí. Sirup plníme do sterilovaných a suchých skleněných lahví. Ty zavařujeme 20 až 30 minut při teplotě 90 - 95 °C.

neděle 15. září 2013

Houby ve vlastní šťávě


Kéž by hřiby rostly tak moc, jak se tomu děje právě teď... Jenže příroda je nevyzpytatelná. A množství houbařů v českých lesích roste jako ty houby po dešti. Pokud ale máte v lese nějaké svoje místečko, určitě si domů nosíte plné košíky. Ke zpracování hřibů existuje mnoho způsobů. Když máte plný košík jako já dneska, rozdělte si hřiby na velké a malé. Ty velké nakrájejte na plátky do sušičky a ty malé zavařte. V zářijovém čísle Apetitu (9/2013) jsem našla recept na hříbky zavařené ve vlastní šťávě. Není to žádná věda a pokud nemáte rádi ty oslizlé ve skladkokyselém nálevu, zkuste tenhle. Můžete je pak použít úplně do všeho, kam se sušené nehodí. Třeba na smaženici nebo na topinky.


 


Ingredience:

- směs lesníh hub
- mořská sůl

Hříbky důkladně očistíme od jehličí a hlíny. Ty menší hodíme do pánve jen tak, ty větší nakrájíme na větší kousky. Pokud se to podaří, necháme klobouček a nožičku v celku - pro větší efekt. Houby nesmažíme na oleji, jen je důkladně posolíme. Samy potom pustí dostatek vlastní šťávy. Dusíme asi 20 minut, poté plníme do horkých sterilovaných sklenic. Houbová směs by neměla sahat víc jak centimentr pod okraj. Pokud houby pustily málo vlastní šťávy, dolijeme převařenou vodou. Po zavíčkování je potřeba vše zavařit. Vzhledem k tomu, že jsem líná a skleniček málo, zavařovala jsem houby v mikrovlnce. Ale pozor! Pokud máte zaklapávací víčka a ne ty šrobovací, v mikrovlnce nezavařujte. Buď použijte zavařovací hrnec - na 80°C jednu hodinu, nechejte vychladnout a na druhý den na stejnou teplotu zavařujte 30 minut. V mikrovlnce počítejte 4 minuty na malou sklenici, 6 minut na velkou. Počtem sklenic znásobte čas a mikrovlnku nastavte na nejvyšší výkon. Pokud vám ze sklenic vytéká šťáva, nic si z toho nedělejte. Někdy to tak být může. 



sobota 14. září 2013

Zavařené kozí (beraní) rohy

I když se zavařování okurek a kozích (nebo taky beraních) rohů bere jako naprostý základ, přece je dobré mít tu všechno. Přece jenom jak člověk nezvládá základy, nemůže se pohnout dál, protože nemá na čem stavět. Moje babička nás už léta zavaluje tunami doma na zahrádce vypěstované zeleniny. Rohy nevyjímaje. Musím přiznat, že se já jsem z toho nadšená. Další členové domácnosti už méně. 


Každá rodina má svůj vlastní recept na nálev a bude vám tvrdit, že ten jejich je nejlepší na světě a že si pro něj na Moravu jezdí až z Čech. Je to možné. Pravda je, že se recepty na nálev až tak v mnohém neliší. Nálev je podobný tomu na okurky, jen s tím rozdílem, že se do něj musí přidat olej. 

Ingredience na nálev (1 sklenice)

- 3 plátky mrkve
- 3 kolečka cibule
- 1 lžička hořčičného semínka
- 1 bobkový list
- 5 kuliček pepře
- 4 kuličky nového koření
- 1 dcl octa (bzeneckého!)
- 1 lžíce oleje
- sůl
- 5 lžiček cukru


Kozí rohy omyjeme a naskládáme do sedmičkových zavařovaček. Do každé sklenice přidáme mrkev a cibuli na kolečka, bobkový list, 5 kuliček pepře, 4 kuličky nového koření, lžičku hořčičných semínek. V hrnci svaříme množství octa podle počtu sklenic, sůl, olej a cukr taktéž podle počtu sklenic a dolejeme přiměřeně vodou. Jakmile směs začne vřít, stáhneme z ohně a nalijeme do sklenic s rohy. Podle potřeby sklenice dolejeme vodou. Rohy je potřeba zavařit. Já to dělám v mikrovlnce, protože toho nikdy nemám tolik, aby se mi chtěl vytahovat hrnec, a protože je to pohodlnější. Stačí dát sklenice do mikrovlnky na největší výkon asi na 6 minut. Potom je obrátit dnem vzůru a nechat vychladnout. 

Kozí rohy se dají použít jako příloha ke grilovanému vepřovému masu nebo si je můžete dát na domácí pizzu. 

Ostružinovo - jablečné čatní

Letos v létě jsem propadla vaření čatní. Protože u nás mizí rychleji než marmelády. To je samá grilovačka, pečené maso, kečup z obchodu mi nesmí přes práh... Pořád nějaké vařím a pořád mám málo. Možná proto, že jsem sysel. Původně jsem chtěla vařit jen čatní z ostružin. Jenže jsem díky dovolené nestihla sezónu a teď začalo pršet, a to je pro ostružiny pohroma. Většina těch, co zbyla, zplesnivěla ještě na keříku. Ale půl kila jsem ještě nasbírala, ale i tak by to bylo na jednu skleničku maximálně. Na zahrádce máme jablka, která nejsou vzhledově nic moc a po náletu krup, který zažila, se už hodí tak na mošt nebo do buchet. Tak jsem k ostružinám přidala jablka. A bylo to!


Ingredience:

- 1 velká cibule
- 500 g jablek
- 500g ostružin
- 1 červená chilli paprička
- 4 lžičky sušeného zázvoru
- 1 lžička koření pěti vůní
- 20 lžic cukru krystal
- 2 lžičky hořčičných semínek
- 1 celá skořice
- 2 lžičky sušeného chilli
- 1 lžička dijonské hořčice
- 100 ml bílého vinného octa
- sůl
- olivový olej

Rozpálíme hrnec, přilijeme pár lžic olivového oleje a nadrobno nakrájenou žlutou cibuli. Osmahneme dozlatova, aby cibule pustila a zkaramelizovala cukr. Jablka očistíme, zbavíme jadřinců, nakrájíme na kostičky a přidáme k cibulce. Jablkům trvá déle, než se rozvaří. Navíc záleží na tom, jakou odrůdu jste se rozhodli přidat. Moučná a sypká jablka se hodí víc než šťavnatá a tvrdá. Určitě to ale bude trvat více jak dvacet minut. Přidáme nadrobno nasekanou chilli papričku, klidně i se semínky, bude to mít aspoň pořádný říz. Jakmile jsou jablka rozvařená natolik, že když je zmáčnete vidličkou, povolí a rozmělní se, přidáme ostružiny a začneme přisypávat koření.


(Pokud nemáte v zásobě koření pěti vůní, dneska už jde běžně koupit v supermarketu. Můžete si jej vyrobit. Do hmoždíře dejte po stejných částech, záleží na vás, kolik toho chcete, 1 díl fagary (sečuánský pepř), 1 díl badyánu, 1 dík semínek fenyklu, 1 díl hřebíčku, 1 díl skořice a roztlučte na prach.)
Přidáme lžičku koření pěti vůní, čtyři lžičky sušeného zázvoru, dvě lžičky hořčičných semínek, celou skořici, dvě lžičky sučeného chilli, cukr a sůl podle chuti. Zalijeme deci bílého vinného octa. Povaříme jen chvilku, ostružiny by se moc rozvařily. Čatní vypadá lépe s kousky ovoce.

Ještě horké plníme do sterilovaných zavařovacích sklenic, mně to vyšlo asi na tři třídecové. A pamatujte, nejlepší je nechat čatní pěkně uležet.


Co jsem si přivezla z Řecka

Není nic lepšího na prázdninách než dovolená. A nejlepší suvenýry z cest? Přece jídlo! Letos jsem navštívila řecký ostrov Kos. Jako z každé středomořské země jsem si dovezla olivový olej a víno. Ale pokud jste někde v zahraničí, zapátrejte po místních specialitách a vůbec se nebojte toho, co v dané zemi nabízí. Experimentujte a poznávejte! O tom přece dovolená je. Dopředu si zjistěte, jestli má vaše destinace nějaké speciality.

Během dovolené se mi podařilo navštívit nejen ostrov Kos, ale i malý ostrůvek Nisyros. Stejně jako ostrov Santorini je i Nisyros sopečného původu a ještě dnes se můžete podívat na sopečný kráter chrlící síru. Ostrov Nisyros je proslulý svými mandlovými háji. Z mandlí se zde vyrábí i tradiční nápoj ostrova - soumada, což je sladký nealkoholický sirup. V největším městě Mandraki se mi z něj podařilo ochutnat zmrzllinu. Pro srovnání s tou naší českou je neskutečně sladká, ale stojí to za to. Stejně se budete oblizovat. A právě tuhle soumadu jsem si přivezla domů. 




Soumada nebo také Orgeady je sirup vyrobený z madlí, cukru a růžové vody nebo z vody z pomerančových květů. Vyrábí se nejen na Nisyrosu, ale můžete si jej přivézt třeba z Tuniska, Itálie, Malty a Kypru. Možná jste na něj už natrefili a ani o tom nevíte. Soumada se používá do slavného kokteilu Mai Tai. Tradičně se ale soumada pije smíchaná se studenou vodou. Což mi ale přijde trochu škoda vzhledem k tomu, jak je ta lahvička malinká... Soumadu můžete také použít místo mandlové esence, třeba do těsta, na ovesnou kaši, do jogurtu. Ve fantazii se meze nekladou. Ale aspoň jedou si ji dejte jako Řekové, jen tak s vodou. Prý jde vyrobit i doma, tak se do toho někdy v zimě pustím.




Další sirup typický pro Řecko je kanelada. Název pochází z řeckého slova canela, což znamená skořice. Kaneladu najdeme především na Krétě a ostrovech v Egejském moři. Stejně jako soumada je nealkoholický a příprava je v podstatě stejná. Stačí zředit vodou. Pokud ale chcete experimentovat, přilijte sirup do koktejlů. Třeba do těch z whisky. Anebo do sušenek. Záleží na vás. A taky jde udělat doma! Rozhodně to zkusím. 


Na ostrůvku Nisyros natrefíte na spoustu krámků s tradičními výrobky. Nemají tam jen kaneladu a soumadu, ale i proslulý tymiánový med sbíraný jen na ostrově. Mají zde třeba domácí kozí sýr naložený v červeném víně. Přiznám se, netroufla jsem si... Dále zde najdete klasiku pro turisty - koření, olivy kalamati, olivové oleje, ořechy v medu... Zajímavé jsou ale plody naložené nasladko. Nejen ty klasické jako fíky, ořechy, ale i malé lilky, rajčata, růže. A tady se přiznám, už jsem neodolala a přivezla si jich pár domů.






A trochu jsem narazila. Co vlastně s nimi? Jak se to jí? K čemu je to dobré? Projela jsem internet tam a zpátky a nic moc. Marmeláda to není, jsou to celé kousky zalité ve sladkém nálevu. A pak mi vyskočilo "spoon sweets". A byla jsem v obraze. Tak abyste byli také. Spoon sweets by se do češtiny dalo přeložit jako sladkost na lžičce. V Řecku, na Balkáně, na Středním východě a v Rusku jsou považovány za gesto pohostinství. Vyrábí se v podstatě z každého ovoce, cení se především ty hořké a kyselé plody. Do téhle kategorie zapadá můj fík. Pak můžete objevit ořechové varianty. Nečekejte ale klasické oříšky v medu. Ořechy se používají nevyloupané v zelené slupce. Ta se nechává pro svou hořkost. U nás to známe z ořechovice. Já jsem si přivezla vlašský ořech. Na ten jsem obzvlášť zvědavá. Spoon sweets se vyrábí i z plátků růží. Ten jsem v obchůdku taky objevila, váha kufru mi ale nedovolila vzít si i ten. Škoda, snad příště. Můžete najít i verze se zeleninou - s lilkem nebo rajčaty. Lilek jsem si dovezla, ale rajčata musela zůstat ze stejného důvodu jako ty růže. 




Správně by spoon sweets měly zachovat původní tvar ovoce, jeho barvu, aroma a chuť. A teď co s nimi v kuchyni. Spoon sweets se podávají v keramické nebo skleněné misce s čajovou lžičkou ke kávě, čaji nebo studené vodě. Použít je můžete také na zmrzlinu, do jogurtu. Angličani si je zase mažou na opečený toust. Nebo si je zkuste dát se sýrem. Jde to vytvořit i doma. Třeba i to někdy zkusím.