Fialkový ocet

Fialka, nebo taky violka vonná, je malá roztomilá léčivá kytička, co kvete brzo z jara. Fialka se využívá v kosmetice i v léčitelství. Vlastně jako všechno, co roste na jaře, i fialka má detoxikační účinky. Její lístky podporují močopudnost a pomáhají odkašlávat. Už dávno neplatí, že se květy fialky hodí jenom ke kandování v cukru. Jde z nich připravit i sirup proti kašli a sušené lístky se hodí jako koření. Já jsem zvolila trochu jinou cestu a udělala krásně barevný fialkový ocet.

Ingredience:

- 250 ml bílého vinného octa

- hrst fialek 

Fialky nasbíráme na místě, kam nechodí psi, omyjeme je. Nasypeme do skleněné láhve a zalijeme bílým vinným octem. Položíme na slunné místo a necháme vylouhovat minimálně 10 dní. Nejlépe tak 14. 

Po 14 dnech scedíme první přes sítko, pak ještě přes plátýnko. Fialky za dobu louhování ztratily barvu která všechna přešla do octa. Ten má teď krásnou fialovou barvu. Přelijeme do menší lahvičky a používáme do salátových dresingů. 

Druhé Vánoce se Zajícem v krabici

Jako dospělé se mi zas tak často nestává, že bych se jako dospělá těšila jako malé dítě. Ale přiznám se, těšila. Včera mi přišla na telefon zpráva, že mi pošta zítra doručí balík. Jaký balík? Já jsem si přece nic neobjednala... Že by nějaký tajný ctitel? A pak mi to došlo. V tom všem shonu jsem zapomněla, že jsem si před měsícem nadšeně objednala Zajíce v krabici (Zajíci v krabici zde). Je to skutečně krabice, krabice plná netradičních opravdu kvalitních potravin. Ty posílají každý měsíc. A vy ani nevíte, co v nich je, protože je to tajemství. Dokud je neotevřete. Připadala jsem si jako malé děcko večer o Vánocích. (Přiznejme si, že tvar velké krabice nás všechny láká od dětství, nikdo přece neměl rád ty měkké dary.) 

  Ta krabice je tak roztomilá, že jsem se o tom musela podělit a doufat, že tomu nadšení podlehnete třeba tak jako já. Za měsíc mi přijde další krabice a já už se teď těším jako malé děcko. Ale abych vám přiblížila důvod svého nadšení, popíšu vám, co v té krabici vlastně bylo. (Pokud nejste nadšenci zdravé výživy, dál asi ani nečtěte...) 

 

Balení obsahovalo dýňovou mouku, u které jsem překvapením zjistila, že je tmavě zelená, kaštanové vločky, směs na bezlepkový detox chléb s bio ostropestřcem, kakaové máslo, pražené kakaové boby, lahvičku naprosto luxusního kakaového prášku. Celý balíček obsahoval ještě pár pohlednic s recepty z přiložených surovin a letáček od Zajíců v krabici, kde všechno podrobně vysvětlují. 

Zkuste taky podlehnout Zajícům v krabici!

Pampeliškovo-meduňkový sirup

I když sezóna zavařovací ještě nezačala, neznamená to, že se nic neděje a že se nic nedá vytvořit. Protože jaro je ve znamení bylinek, ať už těch, které dlouho nevydrží, nebo těch co vám vydrží vlastně až do podzimu. Sama jsem tomu trochu podlehla. Přiznám se, je to i trochu prokrastinace... Nechce se mi dělat, co bych dělat měla, a dělám to, co ani nemusím. Proto se mi teď dva dny luhovaly pampeličky na sirup, na okně se pro změnu až přes týden zbarvuje fialkový ocet. Tomu dám ještě tam dva tři dny a bude tady taky. I když stejně asi nestihnu všechno, co bych chtěla, protože povinnostem se nejde vyhývat věčně... 

 

Pampelišková sezóna je krátká. A s teplým počasím letošního roku budou žluté kvítky rychle odkvetlé. Pampeliška, nebo také smetánka, se dá sníst celá. Od kořene, přes listy, až ke květu. Snad jen ty odkvetlé k ničemu nejsou. Léčivé účinky pampelišky jsou známé tisíciletí. Nás ale teď budou zajímat jenom ty květy. Pomáhají léčit nemoci dýchacích cest, podporují vykašlávání, působí i preventivně proti chřipce nebo angíně. Nejvhodnější zpracování květů je uvaření medu nebo sirupu, protože květy pampelišky nelze sušit. Já jsem si k pampeliškám přidala trochu své oblíbené meduňky, ze které je sirup naprosto luxusní (Meduňkový sirup), ale ještě jí na zahradě není tolik, aby se dal vyrobit. Navíc mám v lednici ještě zbytky sirupů ze zimy. 

Ingredience:

- zhruba 2 polévkové misky květů pampelišky

- 2 hrsti meduňkových listů

- 1 l vody

- šťáva ze 5 citronů

- 1kg cukru

- sáček kyseliny citronové

Pampelišky nasbíráme na místě, kam nechodí psi nebo nejezdí auta. Vybírámě květy neodkvétající a hezké. Opláchneme pod tekoucí vodou, přendáme do misky, zalijeme 1 l vroucí vody. Necháme louhovat 24, klidně i 48 hodin. 

Vylouhovaná voda je po dvou dnech docela slizká, plná bublinek. Nebojte se, ničemu to nevadí. Vylouhovanou směs přelejeme do hrnce, přidáme opláchnutou meduňku, pomalu zahříváme a od bodu varu vaříme asi 15 minut. Pak vypneme sporák a přecedíme před sítko, vymačkáme z květů šťávu. Pak přecedíme přes plátýnko, abychom se zbavili posledních nečistot. 

Odvar z pampelišek a meduňky pomalu přivedeme k varu, přidáme cukr, citronovou šťávu, kyselinu citronovou a na malém plameni vaříme hodinu až hodinu a půl, aby sirup zhoustl do požadované hustoty. Poté přelijeme do čistých sterilovaných sklenic. Po vychladnutí skladujeme v lednici, protože sirup je náchylný na zkvašení. 

Libečkové pesto

Libeček lékařský je stejně jako koriandr bylinka, kterou jedni k smrti nenávidí a druzí zbožňují. Jeho výrazná chuť je využívaná především jako koření do polévek a salátů. Ale jde z něj i pesto, jehož chuť vás určitě překvapí.

 

Ingredience:

- 2 větvičky libečku

- hrst mandlí

- 5 stroužků česneku

- asi 4 lžíce strouhaného parmazánu

- špetka soli

- olivový olej extra virgine

 

V hmoždíři nebo v mixéru rozdrtíme mandle, přidáme libeček otrhaný ze stonků, česnek a olivový olej podle potřeby. Zpracováváme, dokud se nevytvoří spojená směs. Přidáme nastrouhaný sýr, promícháme a podle potřeby dosolíme. Přendáme do čisté sklenice, zakápneme dalším olivovým olejem a skladujeme v lednici. Z celé dávky budeme mít přibližně půl malé zavařovací skleničky. 

 

Harissa

 Léta jsem toužila po tom mít doma nějakou harissu. Byla totiž ve spoustě receptů, které jsem vařila. Až jednou jela kamarádka do Tuniska, tak jsem ji zaúkolovala. Přivezla ji. Jenže po bližším ohledání to nebyla pasta, ale načerveno obarvené piliny. Přiznám se, ve své nezkušenosti jsem to hned nepoznala. 

Harissa je severoafrická kořenící pasta, používaná především v tuniské, marocké a alžírské kuchyni. Díky silným arabským vlivům je ale stále oblíbenější ve Francii a Něměcku. Připravuje se z chilli papriček, z klasický červených nebo nějaké peprnější odrůdy, česneku, koření a olivového oleje. A právě to koření je proměnlivé. Recepty na harissu se liší stát od státu, region od regionu. Může obsahovat semínka koriandru, římský kmín, lístky máty, citronovou šťávu. V saharských regionech má harissa lehce kouřovou příchuť a vůni. Pastu harissa můžete ale koupit i u nás (jenom si dávejte pozor na piliny). Většinou se prodává v lahvičkách, plechovkách nebo v tubách. 

Harissa se používá v Tunisku jako součást dušených mas, především rybího, kozího a jehněčího, na zeleninu nebo k ochucení kuskusu nebo polévek. Na druhou stranu s ní můžete ochutit kde co. Od grilovaného masa, přes sýry, až po zeleninu. Snad jen k tomu sladkému se tolik nehodí. (I když taková horká čokoláda s kapkou harissy stojí možná za vyzkoušení.) Navíc je to asi jeden z mála receptů, kterému na postup stačí jedno slovo. 

Ingredience:

- 5 čerstvých červených chilli papriček 

- 5 stroužků česneku

- 2 sušené chilli papričky/2 lžičky rozemletých chilli papriček

- 1 lžička semínek římského kmínu

- 1 lžička semínek koriandru

- 1 lžička uzené papriky

- 1 lžička sladké papriky

- větší špetka soli

- 5 lžic olivového oleje

Rozmixujeme.

Harissu dochutíme podle chuti, oleje přilijeme podle potřeby, skladujeme v lednici v čisté sklenici. Aby déle vydržele, stejně jako pesto ji polijeme olivovým olejem. 

Pesto z medvědího česneku a vlašských ořechů

Sezóna medvědího česneku začíná velice brzo, vlastně začíná růst jako jeden z prvních a signalizuje tak, že zima je už na ústupu. Po dlouhé zimě vás nabije vitamíny a energií. Medvědí se mu říká skutečně díky medvědům, kteří po zimním spánku vyhledávali jeho sílu. Podle jiných zdrojů se ale název odvozuje od starých Germánů, kteří věřili, že jim konzumace medvědího česneku nadělí medvědí sílu. Narozdíl od klasického česneku, se zde konzumují jenom listy. Ty od podobných konvalinek poznáte díky česnekové vůni a štiplavé chuti. S medvědím česnekem se v kuchyni zachází jako s každou jinou zelenou bylinkou. Lze jej přidat všude tam, kde byste dali pažitku, česnek nebo pórek. Medvědí česnek nemá cenu sušit, ztrácí tak svou chuť, proto je nejlepší čerstvý nebo zmrazený. 

Díky svým blahodárným vlastnostem povzbuzuje periferní krevní oběh, má podobný účinek na činnost mozku jako Ginko biloga, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a posiluje imunitní systém. Navíc uzdravuje středvní mikroflóru, a tak pomáhá na žaludek a střeva. Doporučeje se proto konzumovat po každé léčbě antibiotiky. Třeba ve formě tinktury, ale o tom někdy jindy. 

Z medvědího česneku můžete uvařit polévku, dělat pomazánky, skvělý je taky jako špenát, podušený na másle. A nebo můžete udělat pesto. Stejně jako jsem se na to vrhla já. Abych vyzkoušela svůj nový hmoždíř, když se to tak teda má správně dělat.

Ingredience:

- velká hrst listů medvědího česneku
- 3-4 lžíce sýru Gran Padano
- 8 vlašských ořechů
- 1 stroužek česneku (ale nemusí být)
- kvalitní olivový olej
- podle potřeby sůl

Listy omyjeme, osušíme a rozmělníme v hmoždíři nebo v mixéru. Postupně přidáváme olivový olej, ořechy a sýr. Pokud máme rádi výraznou česnekovou chuť, můžeme přidat stroužek česneku. Mělníme, dokud se nevytvoří požadovaná konzistence. Narozdíl of mixéru bude pesto z hmoždíře obsahovat větší kousky medvědího česneku a bude to vypadat tak trochu rustikálněji. 

Pesto přendáme z hmoždíře do čisté sklenice, zalijeme kapkou olivového oleje a skladujeme v lednici. Tak vydrží několik týdnů.

Sedmikráskový sirup

Sedmikráska chudobka je snad nejvděčnější volně rostoucí kytka. Sice se tvrdí, že kvete od dubna do října, ale letos v zimě jsme ji (teda aspoň u nás v nížině) mohli vidět opravdu po celý rok. Až půjdete na procházku nebo se budete procházet po zahradě, vezměte si plátěnou tašku a nasbírejte si pár sedmikrásek. Ty vám totiž jako první po zimě poskytnou léčivé účinky. Seberte jen ty, které jsou před plným rozkvětem, usušte je nebo je snězte jako součást salátu a polévek. Ve fantazii se meze nekladou. Sedmikrásky obsahují třísloviny, hořčiny, silici, flavonoidy, saponiny, minerální látky, inzulín a cukr. 

Sedmikrásky jde využít mnoha způsoby a každý z nich se dá použít na jiný neduh. Nálevy a čaje dokáží vyléčit záněty horních cest dýchacích, nachlazené průdušky a usnadňují vykašlávání. Spolu s dalšími jarními bylinami, například kopřivou, pampeliškou nebo petrklíčem, slouží jako detoxikační kůra. Sedmikrásky vám pomohou od revmatismu, bolestivé menstruace, ledvinových a žlučníkových kamenech. Také čistí pleť a pomáhá na špatně hojící se rány. Kloktání je dobré proti zánětům v krku a zánětu dásní. A aby toho nebylo málo, pomáhá taky při průjmech a problémech se zažíváním. Docela slušný výčet na takovou malou rostlinku. 

Takže až vám někdo v lékárně bude nutit drahé chemické sirupy proti kašli, otočte se na podpatku, zamiřte k nejbližšímu trávníku a doma si udělejte vlastní. 

Ingredience:

- 500 květů sedmikrásek (asi 1 polévková miska ze školní jídelny)

- 1 citron nejlépe bio

- 750 ml vroucí vody

- 750 g třtinového cukru

Sedmikrásky důkladně opláchneme v sítu, necháme okapat. Pro jistotu ještě rozprostřeme na stůl a vybereme nežádoucí stébla trávy a jiné lístky. Citron důkladně omyjeme, nakrájíme a v misce smícháme s květy sedmikrásek. Pak přelijeme horkou vodou a necháme 24 hodin louhovat.

Po vylouhování scedíme přes cedník a šťávu ze sedmikrásek a citronů vymačkáme do sucha. Pro jistotu pak ještě tekutinu přecedíme přes plátýnko, abychom louh zbavili posledních nečistot. Do tekutiny přisypeme odvážený cukr a za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Trvá to asi 20 minut. Horký sirup nalijeme do čistých skleniček, necháme vychladnout a skladujeme v ledničce. 

Sirup v téhle podobě je nejlepší jen tak, třeba na lívanečky. Pokud jej chcete pít s vodou, doporučuju přidat více citronu nebo kyseliny citronové. Sirup lze užívat preventivně nebo při kašli po lžičkách. Delším vařením, asi kolem 1 hodiny, získáme ze sirupu sedmikráskový med. 

V soli nakládané citrony

To zkouškové je hrozně otravná záležitost, zvlášť když je v zimním semestru, kdy ani nejde prokrastinovat nějakým zavařováním a syslením na horší časy. Pár nápadů jsem sice v rukávu ještě měla, ale ta otrávenost a lenost se nedala jen tak překonat. Nakonec se mi podařilo naložit citróny do soli. Přiznám se, je to už 14 dní zpátky. A pak se ta lenost vrátila a já jsem nebyla schopná to sepsat do internetové podoby. Jenže dneska už máme skoro jaro, zkouškové je díky bohu po včerejšku za mnou, takže chuť a energie se trošku vracejí. (Teda né že bych pořád neměla do školy co dělat, termín odevzdání diplomky se blíží trochu moc rychle...) Takže jsem si konečně našla čas na své resty. 

Nakládané citrony jsou specialitou arabské a především marocké kuchyně. Jsou nedílnou součástí tažínů, omáček a salátů. Pokud někdy pojedete do Maroka, najdete je tam pod názvem l'hamd marakad. Přestože jsou základem pro vaření, existuje mnoho způsobů, jak je použít. Někdo odkrajuje kůru před použitím, někdo ji nechá. Někdo nakládá citrony celé, jiný nakrájené na měsíčky. Někdo při nakládání použije i jiné koření než je sůl a přidá třeba svítek skořice, bobkový list, chilli papričku nebo mletou papriku. Jen ten základ by měl zůstat stejný. 

Pokud citróny přidáváte do tažínu nebo do karí, buďte opatrní s jeho množstvím. Tím, že citróny zůstávají v soli a nálevu tři měsíce, se jejich chuť dost zvýrazní. Nepřehánějte to také se solí. Pokud citrony přidáváte do salátu, je lepší kůru odřezat, přece jenom by se moc dobře nežvýkala. A zkuste je použít i jinam než do tažínu. Skvěle ochutí jinak mdlý kuskus, hodí se pod pečené bílé maso, do pečené zeleniny, bramborové kaše, rýže, k rybám...

Ingredience:

- biocitrony

- hrubá mořská sůl

- citronová šťáva dle potřeby

Pro nakládání vlastních citronů se v obchodě schánějte po těch bio. Jejich kůra není voskovaná a chemicky ošetřovaná. Citrony omyjeme a nakrájíme na měsíčky. Do sterilované sklenice naskládáme prvnní vrstvu hrubé mořské soli, na které nešetříme, pak měsíčky citronu. V tuhle chvíli přidáme koření podle chuti, pokud nechceme čistou variantu. Vstvy opakujeme, dokud všechny citrony nejsou ve sklenici. Pak citrony přimáčkneme na dno sklenice a štědře zasypeme solí. Podle potřeby zalijeme citronovou šťávou, aby byly citrony ponořené.

Sklenici skladujeme na tmavém a chladném místě tři měsíce. Teprve pak jsou citrony připraveny k použití. Každý den sklenici otočte dnem vzůru, aby se chutě promíchaly. Na dně by vždycky měla být vrstva soli, pokud je jí málo, tak přisypeme. Vyzrálé citrony mají žlutohnědou barvu. Jakmile citrony začneme používat, uchováváme je v lednici a podle potřeby zakápneme po každém použití znovu citronovou šťávou nebo vrstvou olivového oleje. 

Rozmarýnová sůl

Sice to venku vypadá, že je jaro, ale úroda žádná. A tahleta okurková sezóna mě začíná pomalu ale jistě ubíjet. Kdyby byly aspoň ty okurky. Do léta daleko a sezóna citrusů ještě úplně nepropukla a kupovat třeba řepu v obchodě na nakládání mi přijde jako úplný nesmysl. Nezbývá než si chvilku počkat a soustředit se na takové drobnosti jako jsou právě soli a jiné dochucovadla. A taková rozmarýnová sůl snad na Vánoce udělala některým spolužákům mé sestry radost. Na druhou stranu rozmarýn v květináči za oknem přes zimu zas tak dlouho nevydrží, tak proč ho nezužitkovat trochu do budoucna. A žádnou práci to navíc nedá. 

Ingredience

- 1 velká hrst hrubozrnné mořské soli

- 5 snítek rozmarýnu

Rozmarýn omyjeme, osušíme. Lístky otrháme z větviček, nakrájíme najemno a v misce smícháme s hrubozrnnou solí. Pokud rozmarýn na prkýnku pustil šťávu, pokusíme se ji nožem shrnout na misky. Všechno promícháme. Pokud je sůl určena k okamžitému spotřebování, není potřeba nechávat ji proschnout v troubě. Pokud ale počítáme s tím, že ji budeme používat déle, nasypeme ji na plech vyložený pečícím papírem, rozprostřeme a na 70°C necháme 15 min sušit v troubě. Skladujeme ve vzduchotěsné nádobě. 

 

Rozmarýnová sůl se hodí všude tam, kde byste použili rozmarýn čerstvý nebo sušený. Hlavně na dochucení dokřupava upečených brambor. 

 

Hrušková marmeláda s tmavým rumem a vanilkou

Je před Vánoci a to se jedlé dárky hodí. V lednici jsem našla ještě pár hrušek a proto byla volba hruškové marmelády jasná. Jenže jsem z ní nechtěla povidla a chtěla jsem, aby byla svátečnější. Na myšlenku nalít do marmelády alkohol mě přivedla moje slovenská kamarádka, která básnila o punči ve Vídni, který chutnal jako jablečná přesnídávka s Jackem Danielsem. Já sice doma Jacka nemám, ale povedlo se mi ho nahradit tmavým karibským rumem Bacardi, který zrál v dubovém sudu. A aby marmeláda byla svátečnější a slavnostnější, přidala jsem koření a hlavně pravou vanilku. A dohromady je to opravdu pecka!

Ingredience:

- 900g oloupaných očištěných hrušek

- 300g oloupaných očištěných jablek

- 3 lžičky vanilkového extraktu

- 2 velké panáky (8cl) tmavého třtinového rumu

- 1 svítek celé skořice

- 3 hřebíčky

- 1 badyán

- 1 vanilkový lusk

- 2 lžičky citronové šťávy

- 250g cukru krystal

- 1 Gelfix

Hrušky omyjeme, oloupeme a zbavíme jadřinců a nakrájíme na větší kostky. To samé uděláme s jablky. Dámy do hrnce, podlijeme trochou vody. Každá odrůda jablek i hrušek obsahuje jiné množství vody, proto musíme dávat pozor, aby se ovoce nepřichytilo. Vodu doléváme podle potřeby. Přidáme vanilkový extrakt, rum, skořici, hřebíček, badyán. Vanilkový lusk podélně rozřízneme a semínka vyškrábeme nožem. I semínka a vyškrábaný lusk přidáme ke zbytku koření. 

Na středním plamenu vaříme asi 40 minut, dokud se hrušky nerozpadají. Vytáhneme koření a důkladně rozmixujeme, aby byla směs hladká. 

Přidáme citronovou šťávu, jakmile marmeláda začne vřít, přidáme Gelfix, vaříme 1 minutu. Pak přidáme cukr a od bodu varu počítáme 5 minut. Pak marmeládu plníme do čistých sterilovaných sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. 

Dýňový sirup

Z dýňové šťávy, co zbyla po pyré a co mi bylo líto vyhazovat, jsem udělala domácí dýňový sirup. Pokud si vzpomínáte na dýňový džus oblíbený postavami z románů J.K. Rowlingové o Harry Potterovi, tohle je jeho náhrada. Ale můžete tvrdit dětem, že přesně tohle pil mladý kouzelník v Bradavicích. Chuť dýně je v sirupu hodně výrazná a trochu připomíná sladký nálev z dýňového kompotu. Proto až budete sirup vařit, nebojte se přidat hodně citronu, který dodá chuti osvěžující kyselost a zároveň sirup zakonzervuje. Štávu z dýně získáme tak, že z upečené dýně vymačkáme přes utěrku nebo plátýnko vodu. 

Ingredience na 1l dýňové šťávy:

- 1l šťávy z dýně
- 0,5 kg cukru
- šťáva z jednoho citronu

Šťávu z dýně pomalu zahříváme, jakmile se z hrnce začne kouřit, přisypeme cukr a mícháme, dokud se nerozpustí. Přidáme citronovou štávu. Pokud se nám zdá sirup málo kyselkavý, přidáme více citronu nebo kyselinu citronovou podle chuti. Po dosažení bodu varu necháme sirup ještě 3 minuty bublat. Poté nalijeme do čistých sterilovaných lahví. Sirup uchováváme v lednici, aby se nezkazil. Můžeme jej ale i zavařit. 

Domácí Becherovka

Nikde nevíte, kde se dostanete k zajímavému a osvědčenému receptu. Já jsem recept na domácí Becherovku dostala od jednoho neznámého pána v místní vinotéce. Sice bylo něco málo po poledni a pán už měl evidentně něco v sobě, ale já neměla důvod mu nevěřit. A obsluha mu nadšeně přitakávala. Mezi zákazníky je recept prý už rozšířený a noví se stále chodí ptát. A já ho zase rozšířím po internetu, protože pán povídal, že originální Becherovka se může jít zahrabat. Třeba si ji nakonec oblíbí i na Hradě... 

Indgredience:

- 0,5 litru domácího kalvadosu

- 1 dcl vlažné vody

- 1 lžička nebo 1 pytlík stomaranu (nebo jiného čaje na trávení z lékárny)

- 1 vanilkový cukr

- 2 svítky skořice

- 6 hřebíčků

- 3 lžíce cukru krystal

Připravíme si sedmičkovou zavařovací sklenici, umyjeme ji a necháme uschnout. Nalijeme do ní kalvados. Pokud nemáme, klidně i slivovici, ale pán mě ujišťoval, že kalvados je nejlepší volba. Přilijeme vodu, přidáme čaj, oba cukry, skořici, hřebíček a mícháme, dokud se cukr nerozpustí. Na 36 hodin uložíme na chladné a tmavé místo, sem tam protřepeme. Po 36 hodinách přecedíme přes plátýnko do lahví. 

 

Dýňové pyré

U větších dýní může chvíli trvat, než dozrají. Pokud vám přes léto takové vyrostly a při sklízení byly ještě zelené, nebojte se, že nepůjdou sníst. Dýně vydrží docela dlouho. Nechte ji na sluníčku venku a jakmile začne mrznout, schovejte ji do sklepa. Dozrát může klidně až v prosinci. Taky jsem měla dvě takové velké oranžové krásky na terase. A dneska na jednu z nich přišla řada. A protože zavařené dýně je ještě plný sklep, rozhodla jsem se z ní vytvořit dýňové pyré, které bude připravené ve skleničce, až budeme plnit domácí ravioly nebo až budeme péct cheesecake. Ale k využití vám napíšu něco později. 

Ingredience:

- dýně podle vašich zásob (hokaido, muškátová, máslová, špagetová, klasická...) 

Čím víc dýně budete mít, tím líp. Pokud ho chcete dělat z hokaido, doporučuju jich rovnou několik. Dýni omyjeme, osušíme. Menší dýně rozpůlíme, větší nakrájíme na víc plátků. Ty ale musí být tak velké, aby se z nich pohodlně dala po upečení vydlabat dužina. Troubu předehřejeme na 180°C a plech vyložíme pečícím papírem. Dýni pečeme zhruba hodinu (záleží na množství) nebo tak dlouho, dokud vidlička dužinou neprojde hladce jako máslem.

 

Jakmile dýně vychladne a jde vzít do ruky, dužinu vydlabeme lžící do mísy. Pokud na plechu zůstala šťáva, přelejte ji do mísy. Z dýně hokaido není potřeba vyhazovat slupku, ta je jedlá. Jen je vše potřeba rozmixovat tyčovým mixérem, aby se slupka spojila s dužinou. Nachystáme si hrnec, velké síto a čistou utěrku. 

Dýni asi po 3-4 lžících vkládáme do utěrky a snažíme se vymačkat všechnu vodu. Nebo alespoň většinu. Vymačkanou dužinou postupně plníme čisté sterilované sklenice. Šťávu nevyléváme, ale zpracujeme na sirup. Podle množství potom sklenice zavaříme buď v zavařovacím hrnci nebo v mikrovlnné troubě, na malou sklenici počítáme 2 minuty, doba se pak násobí podle počtu sklenic. V lednici vám nezavařené vydrží asi dva týdny. Pokud jej nechcete zavařovat a nestihnete jej spotřebovat, může se i zmrazit.

Pyré můžete přidávat do koláčů, do polévek, plnit jím ravioly. Jde s ním nadstavit bramborová kaše, zahustit kaše ovesná... Ve fantazii se meze nekladou. Tím, že není nijak ochucené, jde použít na slano i na skladko. Tím, že je téměř bez vody, je to takový silnější koncentrát. Pokud chcete tekutější verzi, nevymačkávejte šťávu, ale rozmixujte a posléze plňte do sklenic.